Bydlení

Celé video ke shlédnutí zde.

 

  • Jste dospělí a chcete si vyzkoušet, jaké to je bydlet sami?

  • Pomůžeme Vám samostatně bydlet

  • Služba Podpora samostatného bydlení je určena pro dospělé lidi s mentálním postižením v Pardubickém kraji
  • Služba je určena pro ty, kteří chtějí bydlet sami a potřebují k tomu podporu
  • Služba je ze zákona placená
  • Služba je terénní - sociální pracovníci a asistenti dochází přímo do domácnosti
S čím Vám pomůžeme nejdříve
  • Zjistíme, jaké máte přání a dovednosti k samostatnému bydlení
  • Zjistíme, jaké jsou Vaše finanční možnosti na bydlení
  • Pomůžeme Vám vyhledat nejvhodnější bydlení
  • Pomůžeme Vám při vyjednávání s úřady, nebo při podpisu nájemní smlouvy a podobně..
V jakých oblastech Vám můžeme pomoct přímo v domácnosti
  • Úklid domácnosti a udržování pořádku
  • Obsluha domácích spotřebičů (mikrovlnná trouba, varná konvice, pračka, žehlička..)
  • Dodržování bezpečnostních pravidel v bytě
  • Plánování nákupů a nakupování
  • Hospodaření s penězi, placení účtů
  • Vaření
A v dalších oblastech mimo domácnost
  • Cestování do zaměstnání, cestování na volnočasové aktivity, k lékaři a podobně
  • Komunikace s okolím, rodinou, sousedy, vytváření a udržení kvalitních vztahů
  • Stěhování, vybavení bytu a podobně..

Příklady dobré praxe:

Příběh pana Jana

Cesta domů může být trnitá, ale není nemožná

Jmenuju se Jan. Dostal jsem se po několika letech domů. Do svého. Pracuju, bydlím a žiju samostatně. A jsem na sebe hrdej, že jsem to dokázal. Původně jsem byl v domově pro lidi se zdravotním postižením. Cítil jsem, že to není nic pro mě. Pracovnice domova to viděly a doporučily mi Rytmus. Řekl jsem, že chci změnit bydlení. Nejprve mi bránila původní opatrovnice, že prý musím zůstat v domově. Začal jsem aspoň pracovat, jako uklízeč, ale kvůli zákonům mi strhávali víc, než třičtvrtě příjmů, takže jsem ani neměl na kauci, kdybych chtěl sám bydlet. A pak jsem v práci navíc skončil. Vypadalo to, že se mi moje přání nesplní. Na cestě za mým snem mě potkalo ještě několik překážek. Já se ale nevzdávám, nikdy.  A i když život není úplně pohádka, tak ten můj  už  nějakou dobu směřuje k lepšímu.

 

Sbalit příběh
Nahoru
Příběh pana Josefa

Svoboda na "stará kolena"

 Nejdříve jsem měl bydlet v Pardubicích, ale to jsem nechtěl. Pak když se  mnou nemohli pracovníci z domova hnout, tak jsme si dali další schůzku a zase    mluvili o Pardubicích. Potom mluvili o vesnici, to se mi líbilo víc a mám to blízko  do práce. S Brozanama jsem byl spokojenější. Byt mi pomohli sehnat  pracovníci v Rábech. S Rytmusem jsme začali spolupracovat ještě  předtím, než jsem se nastěhoval. Řešili jsme hlavně převzetí bytu, podepsání  smlouvy se starostou a paní Klepetkovou (opatrovnice). Stěhování jsem si  zařizoval sám. Rytmus mi pak pomáhal vybírat nábytek (botník), pračku,  oblečení, hrnce a další vybavení do kuchyně. Hodně jsme se věnovali nácviku  vaření. Taky jsme hledali recepty na internetu. Už umím uvařit například fleky  se salámem, sekanou, pečené kuře, selskou omeletu, špagety se špenátovou  omáčkou, polévky a mnoho dalších jídel. Doma mě i pomáhali, abych se naučil obsluhovat domácí spotřebiče, třeba pračku. Taky jsem se učil cestovat. Nejdříve jeli se mnou, pak mi asistovali zpovzdálí, pak na mě čekali až na místě a pak už jsem jezdil sám. Teď už jezdím sám do Pardubic za opatrovnicí, se Šmudlou na veterinu a na nákupy. Trénovali jsme cestu k ségře do Červené vody, kam teď už jezdím taky sám. Poprvé jsem tam jel s paní Panákovou, podruhé jsem jel sám a s paní Panákovou jsem byl domluvený, že bude na telefonu, kdybych potřeboval s něčím poradit. Paní Panáková, opatrovnice i já jsme společně komunikovali se soudem. Potom, co mi schválil nájemní smlouvu jsem si s pomocí Rytmusu uspořádal oslavu. Plánovali jsme to společně, připravovali jsme jídlo. Pozval jsem tam kamarády, sousedy, opatrovnici a pracovníky z Rytmusu. V budoucnu bych chtěl zůstat na stálo v bytě, kde teďka jsem. Mám tam pohodu a klid. S bydlením v domově se to nedá srovnat. Tady je to bezvadný. Bál jsem se, že na starý kolena se budu ještě učit vařit, ale není to tak těžký. Nikdo mě nekontroluje, co dělám nebo jestli už spím. Mám vlastně svobodu. Rytmus bych doporučil, protože s každým vycházejí vstříc, aby se dostal do normálního života.

Sbalit příběh
Nahoru

 

Leták o službě Podpora samostatného bydlení naleznete zde.

Potřebujete více informací?

Jsme na telefonu 469 621 599, 777 222 139
nebo pište na chrudim@rytmusvychod.cz

Nahoru Zpět